Ráno ve tři čtvrtě na deset stojíme před kanceláří místního dopravce Perama,kde jsme si včera zaplatili cestu na sopku Bromo.V mikrobusu jsme pouze my dva,klimatizace jede na plno,takže očekáváme příjemnou cestu.Ta by podle zaměstnanců měla trvat deset hodin.Vyjedeme z Kuty přes Legian a připojujeme se na hlavní cestu na Jávu z Denpasaru.Zatímco před tím byl hustý provoz,nyní přibývají těžké náklaďáky,které v turistických centrech mají zákaz.Jsou to samé staré vozy převážně japonského původu staré minimálně 30-40 let.S jejich nosností si taky nikdo hlavu neláme,takže plachta často trčí ještě 2 metry nad kabinu.Protože cesta vede kopcovitým terénem s mnoha stoupáními a zatáčkami,dosahujeme průměru 30 km/hod. Motorky předjíždějí zprava i zleva,náš řidič často v nepřehledných místech,často na poslední chvíli to musi strhnout před protijedoucím autem.Kupodivu jsme ale žádnou nehodu neviděli.Po třech hodinách stavíme u motorestu,dáváme výborny levný oběd a míříme do přístavu.Najíždíme na trajekt,všude pobíhají prodejci a neustále něco nabízejí.Zvlášť neodbytní jsou ti s brýlemi.A to přesto,že svoje mám na hlavě.Za necelo hodinu přistáváme na Jávě a míříme směrem Sitobundo a Probollingo.Od přístavu je vidět,že se tady lidé mají podstatně hůře než na sousedním Bali.V dopravním provozu nově přibyly rikši na lidský pohon,dokonce několikrát míjíme volské potahy.Krajina je krásná,lidé obdělávají rýžová políčka,vlevo míjíme vulkán Merapi.Ve městech je neuveřitelný mumraj,ale všichni jsou v klidu a spokojeni.Před sedmou dorazíme do Probollinga a nastupuje novy řidič.Napřed na nás zkouší,že bychom jeli dál až ráno,ale na to nepřistoupíme.Tak nám nakonec alespoň nabízí ubytování,to nakonec přijímáme.Ráno máme vstávat ve 3,30,abychom stihli východ slunce na Bromu.Ačkoliv jsme téměř na rovniku,v noci je nám taková zima,ze ač na sebe postupně dám svetr,bundu i kalhoty,tak celou noc nemůžu zimou spát.A to jsme ve výšce pouze 1500 metrů.
Náhledy fotografií ze složky Cesta na Jávu